Jarní program vlčat 17. oddílu byl už celý nasměrován k letnímu táboru. Začali jsme se učit indiánské písmo, z něhož nám za naše výkony postupně náš starý známý Široko prozrazuje jednotlivá písmena a další znaky. Plníme různé úkoly, překonáváme se a hrajeme týmové hry, za splnění nebo vítězství potom dostáváme vždy jedno nebo dvě písmena. Ta si píšeme do našich deníků a doufáme, že brzy již budeme rozumět prvním textům. Jedno z písmen jsme si zasloužili za to, jak jsme pomohli našim opeřeným kamarádům. Každá družina smontovala ptačí budku, kterou jsme také natřeli a pověsili na stromy na naší skautské zahradě. V jedné se dokonce už někdo uhnízdil, už se t
ěšíme na návštěvu.
Na jaře jsme také začali pravidelně chodit do tělocvičny. Vždy si zahrajeme nějakou pohybovou hru, proběhneme se na opičí dráze, zahrajeme si nějaký týmový sport a nakonec vždy dostaneme pár minut na volné blbnutí – skáčeme do duchny, houpeme se na kruzích nebo lezeme po stěně.
Byli jsme také na výpravě – podívat se na místě letošního tábora. Už v květnu bylo třeba pomoci s pročištěním pramenů a tak se naši roveři s jedním z vedoucích proměnili na celý den v kopáče. Vlčata mezitím vařila v divočině oběd a prozkoumávala okolí budoucího tábořiště.