Na táboře 17. oddílu vlčat jsme se přenesli do Tichomoří a nechali se unášet legendou o statečné Vaianě. Po celý rok každá z našich pěti družin opatrovala srdce TeFiti a snažila se postavit katamarán, jehož části děti získávaly za plnění průběžných úkolů. Na začátku tábora si chybějící části katamaránu družiny mohly zasloužit za nanošení dřeva do kuchyně. Úkolu se zhostily na výbornou, a tak hned druhý táborový den mohly vyplout. Našly poloboha Mauího, který nejen že měl kouzelný hák, ale ještě věděl, kde hledat TeFiti – matku Země. Její moc ale po dlouhou dobu upadala, Země chřadla a v oceánu nebyly žádné ryby, protože TeFiti vinou právě Mauího o své srdce kdysi přišla. Družiny pak společně s Mauím putovaly přes oceán na ostrov Motu-nui a zdolávaly nástrahy, aby srdce mohly matce Zemi vrátit. Vyrobily si tichomořský kostým, musely překonat svůj strach skokem do neznáma, utkaly se s vládcem podsvětí. Za každou překonanou nástrahu získaly děti na tělo jedno tetování, a tak se ke konci tábora velmi podobaly Mauímu, který má potetované celé tělo. Vyvrcholením tábora byl souboj s vládkyní ohně TeKá. I tu děti přemohly, donesly TeFiti její ztracené srdce a zachránily tak Zemi. Na znamení tohoto vítězství zasadila každá družina na pasece nad tábořištěm malou jedličku.
Jak postupně oddílové děti rostou a získávají zkušenosti, posouvají se dál a dál ve svých tábornických dovednostech. Letos poprvé vyjely na tábor, kde úplně všichni bydleli v týpí. Děti byly nadšené, protože na rozdíl od podsadových stanů, kam se vejdou jen dva nocležníci, mohly najednou být pohromadě s kamarády celé dny i večery. Týpí má zkrátka své kouzlo a není divu, že posezení u ohýnku se stalo oblíbenou náplní večerů. Na táboře samozřejmě nechyběl ani slavnostní táborový oheň, zpívání s kytarou nebo služby v kuchyni.