Už potřetí v řadě vyrazil oddíl rodinného skautingu Poljana na oblíbené tábořiště kbelských junáků poblíž Police nad Metují. Program se letos nesl v námořnickém duchu – a nikomu nevadilo, že námořníci bydleli v týpí a namísto moře se koupali v rybníku. Malí plavčíci se pod vedením kapitána lodi vydali na týdenní dobrodružnou plavbu – podle námořní mapy hledali poklad kapitána Whitea.
Nejprve se plavčíci museli naučit jezdit na své lodi. Pojmenovali ji Proužek, procházeli s ní společně určenou trasu a nesměli přitom mluvit, aby unikli pozornosti zlých krabů. Co by to však bylo za loď bez vlajky? A tak si ji děti společně namalovaly. Další den pak bylo třeba doplnit zásoby, nalovit ryby a natrhat banány. O ty děti musely bojovat s obrovskými chlupatými opicemi, a vedly si statečně. Také v souboji s piráty se ukázalo, že mají pro strach uděláno – všechny pirátské lodě se podařilo potopit. Plavčíci si také vyrobili každý svůj dalekohled, aby na moři viděli pořádně daleko. Jednou ráno se děti probudily do mlhy: lodnímu kuchaři se v ní ztratilo všechno nádobí, ale děti mu je naštěstí pomohly najít. Čelit musely také bouři, která smetla z paluby všechny zásoby, navíc bylo třeba odčerpat vodu z paluby. Za překonání každé z nástrah plavčíci od kapitána dostávali jako odměnu diamanty. Na konci plavby dorazili námořníci k Ostrovu barevných papoušků, kde se jim zjevil duch kapitána Whitea a dovedl je k mapě ukazující cestu k pokladu.
Kromě toho si děti vyzkoušely jízdu na koních, střelbu z luku, prošly noční stezkou odvahy, podívaly se na kroužkování ptáků, ve volných chvílích se koupaly v rybníce, sbíraly borůvky a houby nebo vyrážely alespoň chytat žáby a brouky. A velcí? Ti si odpočinuli od vymožeností civilizace a vrátili se na pár dní do dětství. Když už byl tábor sklizený a zůstala jen prázdná zelená louka, tamější počasí se s Poljanou rozloučilo smrští s kroupami.