Náš oddíl vlčat a skautů se již druhým rokem vrátil k dříve tradičním akcím konaným vždy po celé podzimní prázdniny – Podzimním táborům. Podle této tradice vyrážely vždy celé skautské Kbely najednou – letos se jednalo o třicet dětí a pět dospělých. Tento rok byl velice speciální, protože na tento termín připadalo sté výročí založení předchůdce naší současné republiky – Československa.
Poprvé jsme zavítali na Vysočinu do chaty Kuklík ve Sněžném, která nám byla na celé čtyři dny domovem téměř výhradním, jelikož nám velká část výpravy propršela. Protože se však vody nebojíme, ven jsme se dostali každý den a ke konci pobytu, kdy se počasí již trochu umoudřilo, jsme byli vzduchu téměř pořád. Dvěma hlavními ústředními motivy programu bylo jednak zmíněné sté výročí vzniku Československé republiky a jednak také disciplína veskrze skautská – lov bobříků (vlčata) a skautských výzev. Podzimák, tak podzimnímu táboru říkáme, jsme zahájili návštěvou kostela svatého Jana Nepomuckého na Zelené Hoře ve Žďáru nad Sázavou, který je zapsaný na celosvětovém seznamu chráněných památek UNESCO.
Výročí vzniku republiky jsme slavili po svém jednak tím, že na ranním i večerním nástupu 28. října jsme výjimečně zpívali celou československou hymnu, a tak ti mladší z nás možná poprvé v životě slyšeli, jaké to je, když se „nad Tatrou blýska a hromy divo bijú”. Po celý pobyt jsme také na upomínku výročí nosili na triku trikolóru a dokonce jsme se i naučili a několikrát zazpívali populární píseň Za100let. Den výročí se nám také jevil jako ideální příležitost pro uspořádání největší oddílové slavnosti – sněmu, na kterém si již tradičně volíme demokratickým způsobem rádce družin a rozhodujeme ve svobodné volbě o zásadních oddílových pravidlech a zákonech.
Lov bobříků a výzev odstartoval již v den příjezdu nočním plněním bobříka a výzvy odvahy, který vyžadoval nemalé sebezapření, když naši skauti i vlčata vyráželi sami do naprosté temnoty a ještě za velmi nelidských povětrnostních podmínek. Ostatní bobříci a výzvy byly v duchu síly, obratnosti, mrštnosti a míření, a tak jsme si zastříleli z luku, házeli jsme do dálky, běhali sprinty, posilovali a skákali do dálky z místa. Zcela speciální bylo plnění bobříků hladu a mlčení, které naše skauty a vlčata prověřilo snad ze všeho nejvíce. Zklamání z neúspěchů i radost z úspěchu vyvolávaly obrovské emoce a mnohdy i velké uznání.
V odlehčené části programu jsme pořádali čarodějnické souboje, kdy jsme na sebe vrhali ze svých vlastnoručně vyrobených kouzelných hůlek zaklínadla, která jsme se předtím učili a poctivě trénovali. Nedělní večer byl zase celý zasvěcen divadlu, když jsme si po družinách připravovali veselé scénky, které zakončilo vystoupení roverů a závěrečná diskotéka. Velký úspěch mělo také deskohraní, ve kterém měly děti získat v soubojích proti vedoucím a roverům co nejvíce bodů v deskových hrách.
Čtyři dny uběhly jako voda a my se opět vraceli vlakem do Prahy, abychom společně s ostatními načali druhou stovku let naší samostatné republiky. Doufejme, že bude lepší než ta první.
Jan Hazlbauer