Nejdůležitější částí podzimního programu byla kromě výletů a výprav do okolí Poradní skála, kde jsme si mimo jiné zvolili podobu své vlajky. Příchod zimy pro nás vždy znamenal společnou oslavu Mikuláše. Tentokrát jsme se rozhodli pro sportovní pojetí s Mikulášskou tématikou a společně i rodiči a sourozenci jsme si zacvičili v tělocvičně – stříleli jsme mikulášskou berlou, trefovali se do pekelného kotle a vůbec jsme si to parádně užívali. Akci pro nás skvěle připravili členové rodinného oddílu Poljana ve spolupráci s některými rodiči. Pak už zbývala jen Vánoční schůzka, na které jsme mimojiné dostali i svou první kroniku.
Oddílový program posledních týdnů byl celý prodchnut etapovou hrou s tématem Stínadel a hledání Ježka v kleci. Vlčata již před Vánoci totiž navštívila ve vysočanském Gongu divadelní představení Stínadla se bouří. Seznámili se tam kromě Rychlých šípů i s postavou tajemného Široka. Ten je k jejich velkému překvapení hned po představení kontaktoval a začal tak spletitý příběh hledání a pomoci. Široko po několika zkouškách vlčatům svěřil nelehký úkol nalezení zmizelého ježka v kleci, který však byl rozdělen na několik částí, které se skrývaly na různých místech a u různých lidí.
Navštívili jsme tak čakovický zámecký park, prošli se po kbelských zákoutích, navštívili zapomenutou dílnu Jana Tleskače a setkali se v ní s pokračovatelem jeho rodu. Naše hledání vyvrcholilo putováním až do zapadlých uliček v okolí brandýského kostela. Šli jsme podle prastaré mapy, kterou jsme dostali právě v Tleskačově dílně. Na mapě byl označen právě jen kostel, u něhož hledání poslední části ježka začínalo. Sledovali jsme stopy a šifrované zprávy podepisované vždy písmenem Š. a kresbou lístku stromu gingko – jinanu. Netrvalo to tak dlouho, než jsme došli k poslední zprávě a našli vytoužený balíček ukrytý v pařezu starého bezového keře. Nyní máme již ježka celého a čeká nás setkání se Širokem, jelikož pouze do jeho rukou ježka svěříme.
Jan Hazlbauer – vedoucí oddílu vlčat